Strom s názvem tabebuia serratifolie. Přesně tomu se přezdívá Tajy a přesně ten je využíván k tomu, aby se nálev z jeho vnitřní strany kůry používal jaké léčivý odvar na řadu problémů. Volný překlad názvu stromu může znamenat sílu a energii. A zatímco v mnoha kulturách je lapacho využíváno již dlouho dobu, u nás je známé teprve od devadesátých let dvacátého století. Podíváme-li se zpět do historie, tak ho pili třeba i staří Inkové, a to nejenom pro jeho pozitivní vlastnosti, ale i pro jeho chuť. Nazývali ho též jako Strom bohů, nebo také Strom života. To proto, že některé stromy mohou růst a žít i 700 let.

Lapacho dnes patří mezi jasnou součást známé tradiční medicíny, která měla své uplatnění hlavně v oblastech latinské Ameriky, v tamních pralesech. První výzkumy daných nápojů a odvarů však začaly až v posledních 20 letech, kdy došlo k tomu, že vědci nahlédli pod pokličku této medicíně. A to hlavně na území zemí, jako je Brazílie, Paraguay a Bolívie. Stejně tak najdeme stopy po užívání také v Argentině. První informace o těchto účinkýc pronikali do civilizovaných zemí hlavně v období prvních mořeplavců, kteří také označovali účinky lapacha jako zázrak, který znají místní kmeny již tisíce let.

Jsou to hlavně pralesy v Andách, kde bylo lapacho spjato s pravidelnou a častou konzumací. Právě zde můžeme spatřit jeho historii a odtud se nápoj rozšířil i do celého světa. Zajímavé je především to, že dnes je nápoj znám v okolních zemích také jako maté.

Zajímavé je, že samotná chuť rozhodně nepatří mezi chutě extra poziční a unikátní. Naopak nechutná dobře, ale jeho účinky jsou mimořádné. Posiluje lidské zdraví, překování konkrétní obtíže, je silným přírodním antibiotikem a tak dokáže bojovat s horečkou, otokem i bolestí. Stejně jako s další řadou problémů.

Ačkoliv první konzumace lapacha jsou spjaty právě s civilizací Inků, mnoho vědců při svém zkoumání dospělo k objevům, že lapacho znaly také jiné kultury. Pokud budeme konkrétní, byly to třeba i Vikingové, ale stejně tak se tento nápoj popíjel ve staré Rusi. I to jasně ukazuje na velkou oblibu, a to často nezávisle na konkrétním místu objevu. Zajímavý je hlavně příběh ruského chemika, který na konci devatenáctého století vyrobil z nápoje zubní pastu, která samozřejmě dokázala ochránit velmi dobře právě lidský chrup a tak přispěla ke prevencím zubnímu kazu.

Další experimenty ale podnikal třeba také jeden soukromý brazilský lékař, který zkusil lapacho využít i k léčbě rakoviny svého bratra. Díky účinkům samotnou nemoc nejenom výrazně zpomalil, ale dokonce poslední testy ukazují, že daná nemoc opravdu ustupovala. I proto je lapacho využíváno v mnoha místních nemocnicích jako přirozená součást léčby. Ostatně tu posvětila také místní brazilská vláda, která se o daný lék začala více zajímat. Na druhou stranu lapacho nikdy nebylo lékem zázračným, který by dokázal vše vyléčit, včetně rakoviny. Má ale takové účinky, které mohou pomoci a tak skutečně vést i k tomu, že se v konkrétních případech nemoc podaří vymítit.